Zítra přijde kominík.

Ráno jak vyšité, nákup týkající se doby velikonoční zaručeně řešte s předstihem, tudíž mimo tuto dobu a nebo pak posilněni množstvím, hořčíkem plně blahodárné, čokolády ( pod sedmdesát procent “ nechoďte „).
A jak se tak asi mohlo přihodit, onen zmatek způsobil můj časový deficit. Tudíž jsem provedla příslušnou instruktáž, na návštěvu “ očekávaného „, raději během cesty domů, telefonicky s předstihem. A tak jako již tradičně, realizovaly se schody vyskládané novinami a časopisy, neb “ muže v černém “ nemám chuť žádat o vyzutí holinek, jež má tak krásně “ osazené “ .
Jsem doma, zbývá tak půl hodiny do domluveného “ setkání „.
A tak pouze stíhám vyložit vůz plný nákupu.
“ Ding, dong..“
Pospíšil si. Známe se asi šest let. Je to zvláštní človíček, je mu tak kolem padesáti, není vysoký a neskrývá svou pleš. Špičatý nosík a těkavý pohled. Nese si přes rameno drátěnou štětku a kouli. Pokaždé jakoby spěchal . Tentokrát ho ráda vidím. Předbíhám ho a natahuji ruku ke stisku . Má ušmudlané chirurgické rukavice . Hlavou mi rychlostí blesku probíhá myšlenka: “ Třeba Ti ty saze konečně přinesou štěstí.“
Tentokrát vše nechávám na něm. Ví kde a co najde.Vybíhá do schodů a dere se na půdu. A už slyším: “ Ách joo. “
Ježíš vždyť on je malinkej , nedokáže stáhnout půdní dveře se schody . Běžím mu na pomoc. Pravda, musím si také trochu povyskočit.
Výborně, pokusím se aspoň v mezičase zbavit se nákupu na lince a zadělám rychle na beránka.
Rány ze střechy a podezřelé zvuky nás s dětmi rozesmívají .
Hbitě čistí krb, i spodní část komína. Nabízím mu kávu, odmítá kvůli času a tak mu tedy nalévám minerálku. Přistupuje ke stolu a s úctou odhrnuje z poloviny stolu bílý ubrus . A začíná svou úřední část.
Máme opravdu “ oťukávající se “ komunikaci . Již před lety mě oslovil jako exmanželku tady toho pána . Zachovala jsem dekorum a nechala jej při tom . Kdo by se zlobil za větu: “ Teda paní ……. Vám to pořád tak strašně sluší, Vy se vůbec neměníte! “ Až tedy na to, že exmanželka je bruneta s brýlemi . Myslím, že mu to posléze došlo  a pocítil i vděk, že jsem to přešla jen s “ okousaným rtem „.
Nu i dnes mě zval na pouť, kde mimo svou hlavní činnost mívá stánek s cukrovou vatou .
Tentokráte jsem mu ovšem na rovinu řekla, že Bohužel má stále “ pán “ nevyřešeny vztahy s tímto místem ( pouť se nachází přímo v jeho bývalém bydlišti), čemuž se osobně podivuji, neb co se týká bývalých vztahů vycházíme všichni hezky.
No a tak jsme konečně rozsekly to zapovězené téma .
“ Vy jste manželé, že? “
“ Ooo né, kdepak … . “
“ To se celkem divím, s takovou krásnou ženou, ..máte spolu dítě, přece. “
Raději převádím hovor na jiné téma  a ještě raději zapínám mixér.
Probíráme raději úrazy, ke kterým lze přijít během natáčení vaty. A taky se bavíme o pečení, politice… …
Vypadá to, že se mu odsud ani nechce, je příjemná nálada.
Tak už jen podpisy a platba .
Pouštíme jej terasou, loučíme se a jdeme za využití vysavače zneškodnit saze .
Je to velmi precizní “ firma „. Pokud by někdo měl zájem o důkladnou práci, velice doporučuji .

KOMINICTVÍ MIROSLAV JUNG je Vám k dispozici.