Vztahy po miliónstopadesáté

Včera jsem zase věštila, až mě hlava třeštila. Vaše dotazy stále to samé dokola a tolik neštěstí kvůli lásce.
Kolikrát se mi chce křičet: „Lidi, neblbněte. Važte si sebe, každýho dne, máme tu omezenej čas a škoda každé promarněné šance, každého dne plného bolesti a trápení.“

Časté otázky:
1. Jak sbalit Lefici – tak ty se nebalej, ty musíte zaujmout.
Jak sbalit Plížence – jeden mi odpověděl: „Asi by se slušelo říct, že mě nejvíc zaujmou kozy, ale já mám radši ty menší.“…, jak sbalit střelenýho Střelce, plachého Štíra (taky nedoporučuji, na to nejsou nervy.., pořádkumilovnou Pannu…, a tak dále, a tak dále.

Po čase následuje otázka: Jak mu/jí zabalit kufry.

Takovýhle balení a rozlišování podle zvířat. Já lidi dělím na to, jestli jsou to nekulturní hovada jako já a rozumím si s nimi, vážný ksichty – s těmi si nerozumím, tyrani a nukleární hovada – těm se vyhýbám a v úkrytu přemejšlím, jak je zneškodnit a udělat svět krásnější. Bez nich.

Ono takhle. Někoho potkáte a buď to tam je nebo to tam není. Prostě já osobně jsem člověk velice empatický, intuitivní a prostě při nějakém osobním setkání, pokecu, dokážu odhadnout, jestli ten člověk může nějakým způsobem do mého života patřit nebo taky ne.

2. Láska na první pohled…
Hm, tak ta často bývá jen na první pohled láskou.
Na první pohled zjistím leda tak, zda objekt je šukatelný nebo ne. Láska, tak jako že ta láska, ne vzplanutí nebo nával dlouhodobě odpírané sexuální touhy, ta přichází postupně. Po špičkách (a kolikrát když odchází, tak bouchá dveřmi nebo pěstmi). Záleží, co si pod pojmem láska, kdo představuje. Jestli stačí postelové hrátky a pak vystřízlivění, prosím. Pak je láska na první pohled možná. Pokud hledáte někoho, o koho se budete moct opřít a on vám při pádu ještě nepodrazí nohy, nešlápne na vás, no tak to ho budete muset poznávat trochu déle. Například u nekonečných hovorů při dlouhých zimních večerech. A ono i to poznávání je přeci krásné. Takže, když to nakonec nevyjde, tak se z toho přece neposereme.

3. Vztahy z rozumu – nooo, ty vole. Prej kvůli prachům, kvůli dětem,…
Lidi, Středověk neskončil, středověk trvá… To je jen písnička. Ne život. Jsme volní, svobodní a nic se nemění na tom ani po svazku manželském. Jednoho dne se proberete a nepoberete to, jakým způsobem váš drahý drží vidličku a nezachrání to ani fakt, že lžící to ještě zvládá. Když už vás sere fakt všechno, krize je dlouhodobá, ne jen vaše PMS ( Prostě Mě Sereš. A chlapi maj taky, ne že ne!), nejde to přes komunikaci, domluvu, kompromis, řešení a pořád vztah bolí, pálí… Než se podvádět, hledat úniky z reality v podobě paralelního vztahu, závislostí, nekonečných pařeb s přáteli. Je lepší se na to vysrat. Prožít bolestný konec než bolest bez konce a doufat v lepší zítřky. Ono zase něco krásnýho přijde. Třeba i něco lepšího. I když si to v té porozchodové situaci nedokážete ani představit.

4. Syndrom zachráněné princezny
Tohle jsem zažila jen u žen. Holky moje milované. Žijete s tyranem, psychopatem, debilem…. (místo teček si ulevte a řádně tomu prevítu vynadejte) a do toho čekáte, že se objeví princ na bílém koni, vyseká vás ze sraček jako zakletou princeznu, odebere ze spárů zlé příšery. No, jako dobrý, v pohádkách pěkný. Jenže ten princ na bílém koni může bejt nakonec taky pěknej vychcánek a vy zjistíte, že jste šly z bláta do louže a vše je zase a opět o hovně. Jako jo, ono je fajn, když má člověk konečně impuls, důvod opustit. Ale pokud nezměníte myšlení, něco v sobě, pořád budete do života přitahovat stejné typy lidí. Nadávat si, jak jste blbý… Odpusťte si všechny hříchy, přešlapy, mějte se rádi a važte si samy sebe. Protože, pokud si nevěříme, nemilujeme se, nevážíme si samy sebe, neudělá to nikdo jinej za nás. Vy si nepotřebujete nic dokazovat, nepotřebujete muže, aby vám říkali, jak jste úžasné, krásné, dokonalé. Prostě si stoupněte před zrcadlo a řekněte si, jak vám to sluší, pochvalte se, věřte si, že dokážete vše a vy to taky dokážete. Vztah přijde, vím to! Neříkám, že není nereálné jít ze vztahu do vztahu a ten nový klapne, ale pokud se nezmění vaše myšlení a pohled na vás samé, bude to opět stát za hovno. Jen dostatečně silná žena může k sobě přitáhnout silného muže a ne nějakého přizdisráče, co se v něm navalí ochranitelské pudy a pak jednoduše zjistí, že na to nemá.

Jestli od vás ještě uslyším/budu číst, jak jste hnusné, tlusté, křivonosé, neschopné, slabé, zranitelné, si mě nepřejte a nechtějte, abych byla až moc přímá a upřímná.

Vaše Tiina