Travesti show. Zvrácenost, nebo umění?

Vojta je můj letitý přítel. Seznámili jsme se ještě, když dělal programátora. Krize ho připravila o zaměstnání a málem i od střechu nad hlavou a do toho se narodil syn. Chca nechca, chopil práci, která se mu nabídla.

Vojto, prozraď, co jakou pozici jsi přijal, co tě k tomu dovedlo a jak to vzala rodina?

Mám mluvit jako ženská, nebo jako chlap?

Můžeš být chlap. V našem magazínu jste menšina, navíc budeš první, koho si beru na paškál. Ale jestli chceš být žena, začnu tě oslovovat slečno Daphne.

Vojto, raději. Přijal jsem práci jako travestita v baru. Když jsme u těch menšin, většina lidí si myslí, že travestiti jsou 4 % menšina. Rodina byla zděšená, čekali rozvod. Mysleli si, že dotáhnu domů chlapa. Manželka se zhroutila a domnívala se, že mi hráblo ze ztráty zaměstnání.

Přešlo to manželku časem?

Kdepak časem! Hned při prvním výdělku (smích).

Jak jsi se k travesti dostal?

Pracoval jsem jako technolog/programátor, ale pak přišla krize. Naši firmu koupila nadnárodní společnost                       a propouštělo se. I já jsem dostal padáka. V té době byla má manželka rizikově těhotná. Poslední, co jsme potřebovali, bylo ztratit jediný příjem. Můj kamarád Tomáš, alias slečna Markétka, dělal travesti show. Ten zrovna 4% byl. Dokážeš si představit mé zděšení, když mi Tomáš řekl: „Víš, že máš hezky štíhlé a dlouhé nohy a pěknou figuru? Trocha make-upu a vycpat prsa a je z ošklivýho chlapa pěkná baba. Zkusíš to?“¨

Nikdy jsem se na něj nebyl podívat, dokonce jsem travestity odsuzoval, považoval jsem je za zvrácené a právě travesti show pro mě bylo jako zaměstnání homosexuálů. Tomáše jsem bral, byli jsme přátelé od dětství. Dnes je pro mě travesti druh umění.

Pohled na účet a zároveň nezaplacené faktury mě donutil jít na zkoušku. Dal jsem si pár panáků na kuráž. Mám dojem, že jsem mlel hrozný hovadiny a chůze na podpatcích nebyla nic moc. Tenkrát jsem měl půjčené tvoje šaty. Zřejmě mi přinesly štěstí a vzali mě. Měl jsem z toho rozporuplné pocity. Trénoval jsem poctivě chůzi na podpatcích. Dnes v nich běhám jak Tina Turner, kterou občas napodobuji.

Jak dlouho děláš travesti show?

Už nevím přesně. Ale asi takových 10 let.

Máš se ženou dceru a syna. Co bys dělal, kdyby se syn rozhodl jít v tvých stopách? Ví děti, čím se jeho táta živí a mají s tím nějaké problémy ve škole?

Kdyby byl Tadík travestitou, bylo by mi to jedno. Hůř bych se smířil s tím, kdyby byl vrah, někoho ve škole šikanoval. Nemohl bych ho kritizovat za to, co dělám sám. Takže pokud by se rozhodl být jednoho dne travestitou, neměl a ani nemohl bych mít nic proti. Tadíkovi jsme nejdříve říkali, že táta hraje divadlo. Zase tak moc jsme nelhali. Později jsme mu řekli, jak se věci mají. Dceři to samé. Děti i učitelky ve škole to vědí. Víceméně jsme se setkali jen s kladnými ohlasy. Máš to jako všude jinde. Děti i rodiče dokáží být zlí a utahovat si z postižených, jinak barevných. Pak je to o nás, abychom se za své děti prali, vysvětlili jim, povzbudili, utěšili.

Dcera je s tím též smířená. Jen manželka občas nadává, že mám víc hadrů a šminek než ona a 2 koupelny v baráku pro tři ženský jsou prostě málo.

Máš nějaké historky z natáčení? Trapasy?

Zpočátku mi dělalo problém přepnout, kdy jsem chlap, kdy ženská. Časem se to zlepšilo. Občas mi ale ze začátku ujelo   a v šatech a botičkách jsem o sobě mluvil jako o chlapovi. Musel jsem se naučit přepínat, kdy jsem chlap, kdy žena. Na podpatcích jsem se taky vymlátil několikrát a nechápal jsem, jak si v tom ženy mohou ničit nohy dobrovolně.

Pak v butikách, kde si chlap jde zkoušet šaty, botičky. Někdy se dívají vážně divně. Někteří jsou zvyklí, protože chodíme pravidelně. Dokonce už od dveří volají, jaké jsou žhavé trendy.

Uvažuješ, že se vrátíš k původní profesi?

Rád bych se tím živil až do důchodu, ale to nepůjde. Jsi ženská, dokážeš mě pochopit, že krásou a ladným tělem se člověk může živit jen omezený počet let (smích).

Co chceš dělat pak?

To je docela dobrá otázka. Na pár hodin týdně pracuji jako programátor dále, abych nevyšel ze cviku. Možná se k tomu jednou vrátím, když nebude zbytí.

Jak zbytí? Nebaví tě to?

O to ani nejde. Baví, nebaví. Jako travestita si vydělám více. Jezdíme hodně i do zahraničí. Umím dobře anglicky, takže to není problém. Mám víc času na rodinu a samozřejmě více peněz. Myslel jsem, že travesti-show bude spíš jen dočasné řešení na rok, na dva. Jenže má to dost výhod. V neposlední řadě je fakt, že práce travestiti mě naplňuje víc. Mám rád lidi a jsem rád, když je bavím. Smějí se vystoupením, blbnou s námi. Je to fajn pocit. Rozhodně lepší než sedět v kanclu.

Budu doufat, že budeš bavit lidi co nejdéle a poté najdeš opět práci, která tě bude bavit.

Děkuji. Též budu doufat. Při nejhorším najdu zalíbení v tom, co budu dělat dále.

Čas neúprosně letí, Vojta musí na další zkoušku. Nezbývá než se rozloučit a popřát si pěkný den.

A co přeje Vojta naším čtenářům a čtenářkám?

Předně si vážím, že jsem vaším prvním mužem. Sobě přeji, ať mě nerozneste na kopytech a vám přeji, aby vaše zaměstnání pro vás bylo koníčkem, bavilo vás, zajistilo slušné živobytí a samozřejmě, abyste se na magazín vždy rádi vraceli.

Autor: Tiina Sukhbataar