Protest proti cirkusu. Byli jsme u toho!

V neděli 3. Března se v Děčíně uspořádal protest proti cirkusu Berousek.  To, že  se postavím na stranu zvířat, bylo více než jasné.  Takže, když mě kamarádka Martina požádala o spoluúčast, neváhala jsem.

Čekala jsem nás tak 5 demonstrujících.  A taky dle komentářů na FB stránkách Děčína to, že dostaneme přes držku. Tolik siláckých keců.

Dorazili jsme na místo, kde čekala fotografka paní  Petra Vodičková, za což jí nesmírně děkuji, že se zúčastnila.

Demostrujících přišlo poměrně dost.  Metaláci, punkáči, anarcháči a všichni tihle alternativsti i lidé na pohled obyčejní, ovšem s neobyčejným srdcem,  co jsou pro ně práva zvířat důležitá. Věková kategorie demonstrantů se pohybovala od úplných mláďat po lidi, co to mají do důchodu za pár.

Demonstrující byli vybaveni transparenty, fotkami z výcviků zvířat i letáčky. Chvíli po té, co se v poklidu zarovnali do uličky, přicházeli návštěvníci cirkusu.

V některých jsem poznala Facebookové machry, co vyhrožovali řádnou pěstí do huby. Před fotkami a transparenty statečně píchli oči do země. Nevydrželi přímý pohled do očí. To raději dělali, že jim spadl zrovna nějaký bordel do oka, nebo co. Ignorace týrání, zakrývání dětem očí,aby tu hrůzu neviděly a náhodou tuto super „zábavu“ nebojkotovaly.

Shledali jsme se i s názorem, že nevadí,že zvířata trpí.

Došlo na pár slovních ataků ze strany návštěvníků. Nikdo jim nic nedělal, přesto jsme si vyslechli, že jsme trapáci, šašci a máme je nechat na pokoji. Že jsme nevzdělaní idioti, co teprv  vyšli základku.

Já osobně mám vysokoškolský titul . Jenže titulem vzdělání nekončí.

Dříve šašky byli nazýváni i ti, co bojovali například za práva žen.  Dnes by se většina populace nasrala, kdyby přišel někdo s tím, že ženám odebereme volební právo. Dnes se smějí lidé tomu, že v Saudské Arábii chtějí ženám povolit řídit auto a vysmívají se tomu „pokroku“.  Já doufám, že se ještě dožiju doby,kdy těmhle demonstrujícím šaškům dá zbytek lidu za pravdu a na zvířata nebude pohlíženo jako na věc a nástroj na vydělávání peněz.

Další, co mě dokonale zvedlo ze židle, bylo přirovnání k výcviku psa. To mi vždy proběhne hlavou, zda je dotyčný primitivní vemeno, nebo je jen naprosto neinformovaný. Pominu-li rozdíl mezi domestikovaným a nedomestikovaným zvířetem, otvírá se otázka výcviku.

Svoje psiska cvičím, vychovávám, aby byla ovladatelná, nebyla nebezpečná. Připravit psa ke zkoušce trvá několik měsíců, někdy i rok a déle. Na zkouškách, při závodech, rozhodčí hodnotí souhru psovoda  se psem a také to, aby pes cvičil s radostí. Když pes nemá svůj den, neposlouchá, může vás diskvalifikovat a končíte, prostě. Nesmíte projevit hrubost ke psu. Některá cvičiště mají přímo v provozním řádu, že hrubost nesmíte projevit ani při výcviku. Jinak vás čelá letenka, sorry ako. Když na cvičáku vidíte, že to psovi nejde, nemá náladu, blbne, prostě rozumný psovod se na výcvik vykašle a zkusí příště.

To, aby pes cvičil s radostí, dosáhnete motivací, pamlskem, hračkou. Cílem výcviku je, aby pes dělal to, co chcete s radostí a pro vás.

V manéži nemůže cvičitel říct: „Hele, von ten tygr dnes nemá náladu, není ve své kůži, tak běžte domů, třeba příště.“ To by se asi návštěvníkům nelíbilo a cirkus by přišel o prachy.

V manéži jsou rozhodčí diváci, kteří často neznalí, tleskají jako o život a myslí si, jak je to všechno super, co ta zvířata umí. Jejich potlesk, koupené vstupenky, to je jejich hlas. Hlas pro utrpení zvířat.

Tygra nedonutíte za pamlsek proskočit kruhem, medvěda se stavět na zadní.  K výcviku se používá brutálních technik. Například se medvědovi do předních tlapek opírá rozžhavený předmět, aby se donutil stát. Bič a řetězy jsou rovněž běžnou pomůckou.

Na téma šelmy jsem kdysi debatovala s panem Václavem Chaloupkou. Znáte možná z večerníčků. Točil o medvědech, vlcích,Vydrýska… Zrovna u těch medvědů s natáčením spěchal. Jak sám říkal: „Jde to, když jsou malí, dá se s nimi něco natočit, jdou za lidmi, jsou hraví. Ale až vyrostou a rostou rychle, už s nimi po dobrém nehneme.“ Jeho videa a rozhovory doporučuji vyhledat. Je to moudrý člověk s přehledem o přírodě. Určitě najdete v archivu ČT.

A to je právě to. S dospělou šelmou, podstatně silnější, než je krotitel, po dobrém zmůžete málo. Tak se sahá po donucovacích prostředcích.

Top je také výmluvný argument, že cirkus je přece tradice. No a co, tvl? Před několika desítkami let, byla tradice, že když chlapovi nestál, měl problémy se sexem, tak se žena nechala naplnit katem. Prej to pak pomohlo. Nevím, jak by se některým tato tradice líbila dnes. Prostě setrvávat na něčem jenom proto, že je to prostě tradice, je jen další z výmluv.

Krom zvířat mi vadí ještě jedna věc. A to jsem probrala rovněž osobně s Erikem Sultánem Berouskem přímo na demonstraci.

Cením si ho, že vyšel ven a byl ochoten diskutovat, že byl ochoten provést zákulisím manéže a drezurou. Tvrdil, že zvířata jsou v dobré kondici. Ano, to být mohou. Ale mně osobně nevymluví fakt,že zvířata trpí věčným pendlováním, uzavíráním na pidi prostoru a drezurou. Prostě mi nepřijde normální a ani morální používat při výcviku hrubé metody.

Pana Berouska jsem se ptala: „A co vaše děti? Mají volbu povolání?“

Odpověď: „Ano. Nebráníme jim.“

Jako fakt? Každý týden jiná škola. Pokud vůbec. V takových podmínkách se těžko dítě stane doktorem. Většina cirkusáků má jen základku, protože dokončit střední školu je v těchto podmínkách nemožné.

Takže výběr mají asi mezi artistou a krotitelem zvěře.

Další má otázka: „Kde končí vysloužilá zvířata? Stará zvířata, zraněná zvířata, co nemohou vystupovat?“

Původně to měla být nezávislá reportáž, ale jsem z té ignorace a neznalosti natolik znechucená, že závěrem napíšu akorát:

Vyserte se na ty cirkusy, přidejte se k nám, na stranu těch, co nemohou mluvit. S námi je větší sranda a ty prachy snad radši prochlastejte nebo vezměte děcka na zmrzlinu.

A úplným závěrem můj oblíbený citát:

S inteligencí se rodíme, anebo taky ne.

Vzdělání získáváme, anebo taky ne.

Informace si doplňujeme, anebo taky ne.

Vaše Tiina