Praní.

  Znáte to, jednou až dvakrát týdně přichází ona nutnost. Vzít tu „strašidelnou hromadu“, kterou skladujeme kdesi v „koši“, projít pečlivě barevné varianty, vytvořit z ní další „děsivé hromádky“ a nastoupit jako „provozní“ jistého spotřebiče, jehož zvuky během činnosti často připomínají  gripen těsně před zvednutím :-). Tak a je to zas tady, miluju vynález gelu v kapslích :-), ačkoli jsem žena s vadou „vše musím mít na jedničku“, zbožňuji tuto „možnost pro hloupé“ :-D. Lup do bubnu prádlo, lup tam kapsli :-), do zásobníku „uctívaný“ Lenor a jde se na volbu programu. Přichází úleva :-), přece vyvíjím činnost a i přes to mám prostor pro další „moření“ domácích prací.“Pííííp, pííííp, pííííp“…neskutečně mne ten zvuk irituje – konec praní. I kdybyste používali toaletu, ten zvuk je tááák nesnesitelný :-), že vyletíte a s doskokem musíte tu „příšeru“ umlčet. Jéé vůně čerstvě vypraného prádla tj věc :-), dovoluji si poznamenat že asi trpím “ úchylkou“ na čerstvě vyprané a čerstvě povlečené ložní prádlo :-). Je to pro mne jedna ze silných a tááák dostupných extází ;-). No dobrá, pečlivě roztřepete každý kousek prádla, je to přece „na místě“ 🙂 sice ho budete rovnat ještě u sušáku, ale budiž :-D..a a aaaaa najednou, neee že neee. Mezi prádlem vidíte něco,…to „něco“ pomalu zaostřujete, Vaše hlava sestupuje téměř do prostoru pračky…jooo, vidíte dobře, obrovský kus plastelíny mezi „vypraným“ prádlem. Začnete zachraňovat situaci, která vlastně jako hotová ani zachraňovat nelze :-). Hlavou Vám proběhne nastavená teplota, počet otáček a složení plastelíny,..celý proces je 🙂 přesně takový jaký jste si nepřáli. Začnete zrychleně dýchat a utíráte potůčky potu z čela. To vše jsou míhající se vteřiny, uvnitř Vašeho vnitřního boje desítky minut :-),..Nejlepší je to uvědomění :-). KAŠLU NA TO. Dojde Vám, že než jste se otočila o 180 stupňů, Vaše „nejmenší zvířátko“ se rozhodlo, že jeho plastelína není dost čistá a prostě ji vhodilo dovnitř. Svíráte v ruce kus skoro černé, mazlavé hmoty a už se k Vám žene „mini člověk“, natahuje ručičky a bere Vám překvapeným, z dlaně svou „hračku“. Aniž byste se zmohli na slovo, uzemní Vás větou: “ děkujuuu, hmmm ta krásně voní“. 😀 No není život krásný? 😀 Je přesně takový jaký ho budeme přijímat. Pamatuji, že moje „nejmenší“ měla už od ranného věku a to sotva začala zvládat svou rovnováhu :-O, smysl pro čistotu. S pravidelností vždy sundavala papírovou plenu a vhazovala ji starostlivě do pračky :-). No, byla to pak zábava pro celou rodinu :-). Krystalky gelu byly snad všude :-)…jéjéj a tohle je přesně ten okamžik v životě, kdy se máme zastavit, nadechnout se a říci,..no jo tak znova od začátku :-). Pořád se učíme, že? Hlavně pokoře a trpělivosti ;-). A to není k zahození. Chci poděkovat strejdovi
, který dodal výše zmiňovanou plastelínu :-), děkuji, jistě máš z celé té situace srandu :-). Hezký podvečer Vám všem a pokud se Vám stane obdobná situace,..řekněte si: “ tak a teď znova a pořádně od začátku :-D“.