Čarodějnice, neboli Beltaine

Noc z 30. dubna na 1. května máme spojenou s pálením čarodějnic. Tato noc je známá jako Filipojakubská či Valpružina. Dle pověstí se slétaly čarodějnice k rejdění a sabatům na prokletém místě. Například vhodný byl šibeniční vrch, popraviště a nejrůznější místa, kde se stal významný mord.

Údajně se čarababy scházely proto, aby zde kuly pikle, očarovávaly dobytek a lidem páchaly všelijaké nepravosti. Po inkvizičních procesech se na vyvýšených místech zapalovaly ohně jako ochrana před uřknutím a zlými čáry čarodějnic. Později se zapalovala tzv. smolná košťata. Hořící koštťata se vyhazovala do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc.  Popel z košťat se sesbíral a malovaly se jím čáry nad vchodovými dveřmi jako ochrana příbytků. Popelem se sypalo pole, aby dobře plodilo a vyhnuly se mu pohromy. Postupem času se den pálení čarodějnic přetvořil až do dnešní podoby, kdy se vycpávají a zapalují figuríny demnostrující baby jedu, pořádají se průvody v maskách, opékají buřty a zahajuje grilovací sezóna.

U nás se čarodějnice nepálí. Místo toho házíme do ohně Moranu, Morénu či Morghanu. Je to trojí bohyně. Panna-Žena léčitelka a Stařena. Jako Stařena znázorňuje zimu a v ohni umírá, aby se vzápětí narodila (jaro) zrála (léto, dožínky a podzim) a zestárla (zima). Rituál představuje přírodní koloběh a koloběh života a taky doufáme, že mráz a sníh už se nám vyhne a konečně přijde teplo. Letos se tepla snad také dočkáme.

Prapůvod tohoto pálení čarodějnic spadá  do období, kdy naše území obývaly kmeny Keltů či Germánů . Slavil se svátek Beltaine, svátek ohně a světla, začátku světlé poloviny roku, svátek boha Bella. Uzavíraly se brány do zásvětí, kam se navracely zbloudilé duše, které po zemi bloudily od oslav Samhainu (cca období dnešních dušiček). V tyto dny můžete zažít prapodivné věci. Můžou vás ve snu navštívit zemřelí předci, můžete mít prorocký sen. Můžete dostat náhlý nápad, vnukne se vám do hlavy myšlenka, idea. Nepodceňujte to. Intuice pojede v těchto dnech na plné obrátky.

V předvečer Beltaine ( kolem 30. dubna, dříve se lidé řídili měsíčním kalendářem a svátky se odvíjely dle úplňků či novů) se zapalovaly ohně a prováděly se ohňové rituály. Mezi dvěma ohni, zvanými černý a bílý, se proháněl dobytek, který byl po zimním období vypouštěn na venkovní pastvu. Ohně sloužily k jakési dezinfekci a zbavení parazitů. Očistnou funkci poskytovaly ohně i lidem. Odvážnější jedinci ohně přeskakovali, ti méně odvážní probíhali mezi nimi.

Vrcholilo hlídání Májky. Mladíci se snažili příliš neopít, aby Májku ustrážili. Poničení či odcizení přivolávalo na vesnici pohromu a bylo velkou ostudou.

Dnes tato tradice pomalu mizí. Dříve se ale Májka musela hlídat podstatně déle.  Nyní se staví kolem 30. dubna a 1. května se zničí. Dříve se stavěla krátce po Velikonocích. Jejím účelem bylo převést ducha lesa do vesnice, zajistit tak bohatou úrodu, zachování rodu a ochranu vesnice.

Májka měla lehce sexuální podtext. Strom – nejčastěji smrk nebo bříza – představoval falický symbol a věnec na špičce Májky vagínu.

Májka se musela hlídat ve dne, v noci. Ukradení Májky se považovalo za ostudu vesnice a také nejkrásnější děvčata si pak mohla odvést konkurence z okolí.

V předvečer oslav boha Bella, se kolem Májky tančilo, zpívalo, pilo, jedlo a sexovalo do omdlení.

A kdo přežil, užil si oslav Prvního Máje.

Chodilo se milovat do polí, aby se poli názorně ukázalo, jak má plodit. Bacha, meze jsou ještě studené, vezměte si radši deku a dávejte majzla na klíšťata.

Dalším jarním zvykem bylo, že nezadaní lidé chodili nazí do hájků, a když našli protějšek opačného pohlaví, hupsli na to. Brali to jako znamení, že je to ten pravý/pravá. Samozřejmě, že když vládli mezi určitým párem sympatie už dříve, domluvili se.

Svátek boha Bella se slavil po několik dní. Během května se také konaly tzv. svatby nanečisto. Pár se oddal. Platnost sňatku trvala do příštího Beltaine. Kdy se dvojice rozhodla, zda bude pokračovat ve svazku manželském či ne. Před oddávajícím si dal pár podmínky, které musí druhý dodržet. Například, když chtěl mít muž víc manželek, musel s tím faktem svou choť obeznámit. Pokud souhlasila, její mínus, pokud ne, nevěra mohla být důvodem ke zrušení manželství. Více manželů mohla mít ale i žena.

V keltské společnosti vládla rovnoprávnost. Dnešní feministky by zřejmě jásaly nadšením. Muž i žena si byli rovni naprosto ve všem. Manželství nanečisto se mi zdá jako fajn nápad. Pak prý, že svatba v máji…. Bohužel si dnes manželství nanečisto vyzkoušet nemůžeme.

Ale můžeme si vyzkoušet starodávný rituál ohně

Budeme potřebovat dvě zabezpečená ohniště, abychom zabránili požáru. Ohniště nejlépe ohraničíme kamenným kruhem. Vybereme místo, kde nebudeme rušeni a kde pochopitelně rozdělání ohňů nebude vadit. Sesbíráme devět druhů dřeva po dvou kusech. Každý z ohňů se zakládá z devíti druhů dřeva. Oheň by měl obsahovat březové polínko a dubové, zbytek druhů je volitelný. Dřevo na přikládání, březovou kůru na rozdělání ohňů, zapalovač či sirky, černý fix, dva kusy papíru pro každého účastníka, víno a samozřejmě jak u keltských svátků bývá – dostatek jídla a pití.

Bílý oheň zapaluje žena a černý muž. Když už nám pěkně ohýnek plápolá, vezmeme fix a dva kusy papíru. Na jeden papír napíšeme vše, čeho se chceme zbavit. Počítáme kila, vypisujeme choroby, dluhy, těžkosti a příkoří. Papírek poskládáme do harmoniky a upálíme v tzv. černém ohni. V něm se odjajkživa pálilo vše staré, nepotřebné. Samozřejmě nemůžeme pálit lidi, nepřátele, zaměstnance finančních úřadů, příbuzné, tchýně, dosloužilého manžela.

U nás se obnošeného ošacení, které nemůže sloužit už ani bezdomovcům, zbavíme tak, že z nich ušijeme figurínu čarodějnice, kterou pak do ohně vhodíme společně s popsanými lístečky. Když jsme se zbavili všeho starého, nechtěného, můžeme přijít k čárám a márám na získávání.

Opět vezmeme papír a fix a sepíšeme, co naopak chceme získat. Peníze, práci, lásku, přátelství, dům, dovolenou v Karibiku…Poskládáme harmoniku a tentokrát vhodíme do bílého ohně. Rituál dokončíme lokem lahodného vína a pak už jen jíme, tančíme, zpíváme a zkrátka se bavíme.

Kouzlo je náročné, a to protože čarodějné čarování není rozhodně pro každého. Protíná se náš svět se světem mrtvých a úplně v pohodě si můžete přivolat k sobě něco démonického. Je to den, kdy příliš nevyužívám své karty. Jen v nouzových případech. Nechávám je odpočívat a nabíjet.

Není ale všem dnům konec. Beltaine byl svátek lásky a pokud chcete, abyste lásku konečně potkali, není nic jednoduššího než u Beltainového ohýnku poprosit o splnění přání. Zadívejte se do plamene a alespoň v duchu vyslovte, jaký by měl váš vyvolený protějšek být.

Druhý den se nezapomeneme na líbačku pod rozkvetlým stromem, aby láska neuschla a ženy zůstaly krásné.

No a pokud jste singl, dle rad starých bab,  zabírá si zaběhnout na louku ještě před východem slunce. Do vědra s vodou posbírat luční květy a pak se nazí polít od hlavy až k patě. Jako zkusím to tohle. Budete to mít bez selfíčka a za rok informuji, jaká byla účinnost.

Krásný den všem, ať se nám daří

Vaše Tiina