Když volali Ambróže, děti řvaly, jak když je berou na nóže

Věřte, že dnešní čert a Mikuláš je slabý odvar toho, co se dělo dříve.

Divím se, že v dřívějších dobách se neumíralo na infarkt už v dětském věku. Po Barborách Původ svaté Barbory a čertech Jak to bylo s Mikulášem? chodil ještě Ambrož, a to hned po čertech s Mikulášem 6. prosince. Ambrož rovněž hodným dětem rozdával dárky a neposlušné trestal. Vídán byl hlavně ve středních Čechách. Byl vysoký, oděn do bílé, dlouhé košile, na hlavě nosil černou špičatou čepici, na rukou bílé rukavice. V jedné ruce měl košík s dárky, v druhé metlu. Konal podle hesla: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, a když ho lapí, jednu mu vrazí.“ Za soumraku rozhazoval cukrovinky, aby nalákal děti. Jakmile měl dítka na dosah, mlátil je metlou. Děti si cukrovinky musely tvrdě vydřít. V jiných krajích chodíval Klempera. Obcházel s neckami pobitými hřeby, tloukl do nich kladivem a zlobivým dětem vyhrožoval, že jim okuje boty.

Kdykoliv během adventu mohla přijít Perchta, svírajíc v ruce nůž kontrolovala, jestli se dodržuje půst. Dárky nenosila, zato však vyhrožovala dětem, že jim rozřízne břicho a nacpe je hrachovinou či koudelí. V Jižních Čechách spojovali Perchtu s nešťastnou paní z Rožmberka. Bíle zahalená postava, přihrbená a na tváři s červenou zvířecí škraboškou krabicového tvaru, s bílými zuby a dlouhým jazykem. Někde chodívala po domech i na Štědrý den. Na Podřipsku číhala za rohem, vybavena škopíkem a ostrým nožem, mlčela a jen hrozila metlou. Kdyby promluvila, asi bych dostala mrtvičku.

Milejší byla Vrtibába zahalená do bílého prostěradla s čapí maskou, dlouhým nosem na obličeji a cepem v ruce. Někde zvaná klokavá bába nebo též klovcová bába. Dbala na to, aby se netkalo a peřím vymetala nepořádek. Tajně za dveřmi nadělovala dárky. Cep měla jen tak pro výstrahu. Tomu všemu je již dávno. Spousta zvyků je již zapomenuta. Pomalu ale jistě vymírá jeden, který si pamatuji jako dítě. Zasílání pohledů. Dostáváme neosobní přání. V lepším případě nám přistane v mobilu SMS. Nejčastěji si lidé přejí na sociálních sítích. Ačkoliv pošta své služby nejen zdražuje, ale především ovládá magické zaklínadlo: „Čáry máry fuk a psaní je v prdeli.“

A jak to tak bývá, Advent působí i na mě. Mám radost, když druzí mají radost. Proto, kdo chcete, pošlete adresu a očekávejte pohled od Tiiny z chýše jedové.

Vaše Tiina Sukhbataar