Jak se zbavit ex

Bylo mi 18 když jsem chodila s nadšeným motocrossovým závodníkem. Občas si zajel i nějaký ten závod aut. Co mi na něm vadilo, bylo naprosté postižení jeho prací a také trocha vulgarismu. Vadilo mi, že moje prsa nazývá airbegy, své přirození šaltpákou či fofrklackem.  Hoď raketu, simtě. Znamenalo: „Prosím, ustup dozadu.“  O své nové motorce se bavil jako o Lolitce. Však, když mě na své Lolitce vezl, značil mě klíště (výraz pro spolujezdce). A docela neurvale si utahoval z toho, že nemůžu brát hormonální antikoncepci. Motalo se kolem něj hodně holek, kamarádek taky rádek. Za těmi kamarádkami jezdil tzv. Buchtolapem. Pěkně naducanou motorkou, na kterou se dobře balí děvčata.
Rozešla jsem se s ním.

Po několika letech se mi ozval. Honza, jméno jeho. Prý, jestli nezajdu na kafe a nezávazný pokec.
Nechtělo se mi. Už jsem ho vymazala z hlavy. Důrazně jsem mu oznámila, že jsem již vdaná, mám dítě a svou šťastnou rodinu nehodlám vyměnit za nešťastný úlet. Uháněl mě, kde se dalo. Doufala jsem , že když na to kafe kývnu, dá klid. Vsadila jsem na to, že udělám přesně to, co dělá sám a u žen nesnáší. Mluvit o opačném pohlaví slangem a pokud možno s dávkou vulgarismu. Uvidí, že jsem se po letech hodně změnila a nebude mě chtít.

„No a co ti na mě tak vadí?“ Vyhrkl, když jsem zamítla jeho návrh si zavzpomínat na staré dobré časy se vším všudy.
„Vadilo, vadí a vadit bude. Ta tvá mluva, leckdy vulgární.“
„Prosím tě. Už nezávodím. Jen tak okrajově. Teď hraju fotbal. To bych teď airbegům říkal meruny. Hahá.“ Smál se svému vtipu … sám.
„Hm, díky. Nechám si zajít chuť. A navíc se mi fotbalisti nelíbí.“
„Pročpak?“
„Jsou to padavky. Do nich trochu píchneš a kácej se k zemi. K čemu  by mi takovej byl? Mají navíc nohy jak kamzík. Tak křivé, chlupaté a okopané.“
„Co ten, jak jsi si ho vzala, ten sportuje? Má nějakou mašinu?“
„Má Jawasaki (Jawa po domácku upravená). Je to fajna jak cyp (povedená) a když jí vezmeš za játra (pořádně rozjet), tak to je vodhrab jak prase (hodně rychlé zrychlení), že ani nestačím zařvat gazůůůůj (rozjeť to). To bylo k mařce (oblíbený stroj). No a co ty? Máš rejži (motocykl japonské výroby) nebo jezdíš zase na špagetách (italská výroba)?
Teď k němu. Občas si zahraje hokej, fotbal, nebo nohec. Je to bývalý hokejista, teď sportuje už rekreačně.“

„Jezdím na špagetě. Cože, už máš zase hokejistu? Co furt máš na hokeji a hokejistech? Proč nechceš fotbalistu?“

„Protože jak má žena jednou hokejistu, jinýho už nechce.“
„Proč?“
„Protože mají vysoký hole. Umějí hbitě zasunout do volného prostoru mezi nohama a poslední dobou si dávaj bacha i na zakázané uvolnění. Vhodné, zvláště když nemůžu zobat prášky.“

„Jseš sprostá. Prosím účet. Budu platit.“
„Něco jsem pokazila?“ Šibalsky jsem se usmála.
„Já už musím jít. A rychle, zapomněl jsem na jednu schůzku.“
„Čím tu jsi? Harabuznou (výraz pro hodně rychlou motorku)?“
„Hodně jsi se změnila. Měj se a čau.“

Plán vyšel. Honza už se neozval. Snad si zase nevzpomene po letech.

Autor: Tiina Sukhbataar