Hody, hody doprovody

Už je to tady! Už je to tady! Blíží se nám svátky jara. Někdo je miluje a jiný zatracuje.

Kde se vzaly, co se slaví?

Velikonoce mají prapůvod v dávných dobách, kdy v řekách tekla pitná voda, lesy byly plné divé zvěře a lidé žili v domkách se slaměnou střechou…

Na pohanský původ Velikonoc upozorňuje doba jejich oslavy, která se řídí lunárním cyklem. Slaví se v pondělí po prvním úplňku, který přichází po jarní rovnodennosti.

Ona už jarní rovnodennost  byla celkem velkým svátkem starověkých pohanů. Den plný nadějí, že krutá zima pomalu končí a k vládě přichází bohyně jara Ostara.

Pohané nebyli troškaři a slavili všechny svátky několik dní. A oslavy příchodu jara nebyly výjimkou. Od jarní rovnodennosti se stále něco dělo, a také se hodně jedlo a pilo. Do té doby se držel půst. Ani ne z náboženských důvodů, ale protože sýpky byly prázdné      a dobytek vyhublý, někdy i plný parazitů. Zase úplní blbci ti naši předci nebyli, aby jedli všechno.

Pálila se Morana, Moríghan nebo také Morgana. Vládkyně zimy. V některých krajích se posílala po vodě. Bohyně temna, smrti a války se musí vrátit do zásvětí a svou zimní vládu předat právě bohyni jara. Morana je často vnímána jako záporná postava, ale její pálení či posílání po vodě nemá s ničením zla nic společného. Demonstruje koloběh života a smrti, střídání ročních dob.

Ženská figurína se oblékla do černých šatů, byla různě zdobená. Například kraslicemi. Za zpěvu a ryku byla Morena vynešena z vesnice a spálena či hozena do vody.

Prováděl se jarní úklid a očista obydlí. A to tak, že pomocí březových proutků se vymetaly rohy místností a pronášela se jakási „zaklínadla“ ve stylu, že vše zlé musí z domu pryč. Tento jarný úklid se prováděl od pondělí před Velikonoci až do neděle. U nás doma tento rituál také provádíme, poté na dveře uhlem píšeme runu Berkanu, která chrání domov před zlými silami a je také runou k ochraně dětí, i těch čtyřnohých.

V zelený čtvrtek, který je zkomoleninou Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek). Tento den začínaly pohanské slavnosti nabírat na plné síle. K dnešnímu dni se váže několik obyčejů. Například se nemělo nikomu půjčovat peníze, chyběly by vám celý rok. A taky k nikomu vysílat zlo. Oblétlo by celý svět a vrazilo by vám dýku do zad. Jedlo se zelené jídlo – špenát, vyklíčený oves, zelí. To proto, aby se nás drželo zdraví. Do hrsti se vzaly mince a cinkalo se s nimi. Tento zvyk přivolával peníze a blahobyt.

Zelené jídlo se dávalo i dobytku, aby byl zdravý. Psi dnes u nás dostanou kelpu a půjdou se napást

Po západu slunce měl hospodář obejít stavení a vykropit rohy vodou nebo vymést březovým proutím. Elfové a zlí duchové se pak obydlí vyhýbali.

Na Velký pátek – rovněž pohanský významný den. Byl dnem bosorek, čarodějek a čarodějů. Vstávalo se velmi brzo. Ještě před východem slunce. Dívka, která si umyla obličej rosou nebo vodou z potoka ještě před svítáním, omládla a zkrásněla. Zdraví se jí pak drželo po celý rok. Nesmělo se pracovat. Super zvyk, si myslím. Péct se smělo až po východu slunce. Stejně tak jako zatopit v kamnech nebo peci.

Hned časně z rána vylézali z vod vodníci a jiné vodní příšery. Bosorky chodily čarovat na břeh potoka. Bývaly bosé, kladly na kameny stébla trávy. Nezasvěcení dodnes netuší proč. Možná dost dobře využívaly runovou magii, která v tyto dny přímo svádí k praktikování. A tak si na kamínek vyskládaly ze stébel Runu, kterou zrovna ke kouzlu potřebovaly a za pomocí zaříkávání provedly svá kouzla a divy. Dost možná si přičarovávaly partnera nebo čarovaly pro nějakého svého klienta či klientku. Pohanské Velikonoce se točily ve smyslu partnerů, sexuálních partnerů, milenců, milenek, svazků.

Odpoledne se začaly otevírat brány jinam a také skály a jeskyně, které ukrývaly poklad. Otevřené zůstavaly až do sobotního východu slunce. Tato místa podivně zářila, jako znamení, že zrovna v nich poklad je. Znáte určitě pohádku o Krakonošovi. Dobrý člověk si mohl vzít, kolik chtěl. Zlý člověk byl buď pohřben v útrobách jeskyně, anebo se mu poklad proměnil v prach či kamení.

Ve skalách jste také mohli potkat Gnóma. Prý lidem, kteří únavou usnuli, snědl svačinu. Hodným lidem ukázal cestu k pokladu a zlým nastražil do cesty nějaký bludný kořen nebo začaroval cestičku, takže dotyčný bloudil až do úsvitu dalšího dne. Na Děčínsku se prý vyskytují na Stoličné hoře (Kvádrberk). Když zemi osidlovali lidé, trpaslíci, skřítci i Gnómové před lidmi prchali. Ze Stoličné hory se naposledy rozloučili se svým krajem a ukryli v ní poklady. Právě v období Velikonoc se vracejí. Zlo trestají a hodné lidi odměňují.

V sobotu se peklo, vařilo, věštilo a vyprávěly se hrůzostrašné příběhy po večerech. Pohané tento den končili půst. Se žranicí se začínalo při západu slunce. Pilo se pivo, jedlo se a tančilo. Lidé skákali přes oheň. Očišťovali se tak od všeho zla. V tento den docházelo nejčastěji k zametání obydlí vrbovými proutky.

V neděli se léčila kocovina, barvila vejce. Nejčastější byla červená, hnědá a zelená. Chodilo se dříve spát, protože

v pondělí se muselo vstávat ještě před východem slunce. Muselo se jít na nejvyšší kopec v okolí vesnice a přívitat slunce. Tento den je prý slunce nejjasnější a nabíjí energií úplně nejvíce. Slunci se nastavovala tvář. Lidem se pak vyhýbalo neštěstí po celý rok.

Březovými či vrbovými pruty se chodilo šlehat na dveře a koledovat. Tyto větvičky měly jednak vymést zlo z domácnosti a jednak Velikonoce měly také lehce sexuální podtext.

Záleželo na ženě, komu otevře a komu ne. Ženy nosily sukně a spodní prádlo si mohl dovolit málo kdo. Dostávalo se zcela regulérně na holou. Po vyšlehání dveří přišla na řadu i ženská prdýlka. Není divu, že ženy měly právo si vybrat, komu otevřou. Věřilo se, že šleháním žena omládne. Mládenci chodily ženy a dívky pomladit. Odtud se vzalo slovo pomlázka (jakože pomladit ženu, ne pomlátit, prosím vás). Na oplátku dostávali mládenci barvená vejce.

Zajíc s vejci má též svůj původ v pohanských obyčejích. Bohyně Ostara byla často vyobrazována se svým společníkem zajícem a vejci. Dalšími symboly plodnosti a nového života. Nově začínajícího cyklu.

Tím ale jarní radovánky nekončily.

Dalším jarním zvykem bylo, že nezadaní lidé chodili nazí do hájků, a když našli protějšek opačného pohlaví, hupsli na to. Brali to jako znamení, že je to ten pravý/pravá. Samozřejmě, že když vládli mezi určitým párem sympatie už dříve, domluvili se.

Chodilo se milovat do polí, aby se ukázalo, jak má pole plodit.

Stavěli se Májky. Dnes tato tradice pomalu mizí, když už se staví, tak 30. dubna, aby se 1. května zničila. Dříve se ale Májka musela hlídat podstatně déle. Stavěla se právě po Velikonocích. Jejím účelem bylo převést ducha lesa do vesnice, zajistit tak bohatou úrodu, zachování rodu a ochranu vesnice.

I Májka měla lehce sexuální podtext. Strom – nejčastěji smrk nebo bříza – představoval falický symbol a věnec na špičce Májky vagínu.

Májka se musela hlídat ve dne, v noci. Ukradení Májky se považovalo za ostudu vesnice a také nejkrásnější děvčata si pak mohla odvést konkurence z okolí.

V předvečer oslav boha Bella, o kterém si napíšeme později, se kolem Májky tančilo, zpívalo, pilo, jedlo a sexovalo do omdlení.

No a ve finále přišli křesťané, nakecali nám, že se slaví z mrtvýchvstání Ježíše Krista a máme po srandě.

autor: Tiina Sukhbataar