Co Slavíme o Vánocích

24. prosince mnoho rodin zasedne ke štědrovečerní večeři, dá si kapra nebo řízky a bramborový salát. Poté se půjde ke stromečku podívat, zda Ježíšek přiletěl na peruti a řekl nám … „Tááák, tady máte nadílku.“ Poslední roky dostaly Vánoce celkem komerční ráz. Lidi šílí, nakupují ve velkém potraviny a spotřební zboží, jak kdyby měla přijít válka. O dárcích ani nemluvě. Do toho na sociálních sítích od začátku září čtu: „Nevíte, kdy bude v našem městě coca-cola kamion?“ A ze znělky: „Vánoce jsou tady, vánoce jsou tady…“ už mám tiky v oku. Do obchodu bych si nejraději vzala kalašnikov a přemýšlím, zda mají někteří zbrojní pas na nákupní košíky. Rozhodně by měli mít. Dále pak by bylo vhodné pořídit zbrojáky na deštníky, kabelky a rozcapená dítka… Kampak se podělo kouzlo Vánoc? Kdy se lidé těšili zejména na to, že se v klidu sejdou u čaje a cukroví? A co se vůbec slaví? Narození Krista? 22. prosince 1993 Papež Jan Pavel III. uvedl, že oslava vánočních svátků není zakotvena v Bibli. Prohlásil: „Toho dne starověké pohanství slavilo svátek Nepřemožitelného Slunce a ten den se také shodoval se zimním slunovratem. Křesťanům připadalo logické a přiřozené nahradit tento svátek jiným, a to oslavou narození jediného a pravého slunce, Ježíše Krista.“ A tak jako všechny původně pohanské svátky, dostaly i Vánoce křesťanský nátěr. Postupem času dostaly se stává z Vánoc stále více komerční záležitost a možná si mnozí nevzpomenou ani na narození Jezulátka.

Jak to bylo dřív?

Na poli houby uděláš, ven ani vola nevyženeš, u výčepu i pivo zmrzne. Tím volem jsem myslela kleštěnce od krávy, ne manžela, kterému zmrzlo pivo.
No a tak nezbývá než se těšit, že zima jednou pomine, přijde jaro, nové začátky a naděje. Není divu, že svátek Slunovratu býval v dávných dobách velmi hojně oslavován. Symbolizoval roční cyklus a demonstroval dění v přírodě. Před Slunovratem se držel půst. Začínalo se o úplňku a končilo v předvečer Slunovratu. Měl sloužit k očistě těla i mysli. Ještě před tím, než směl jíst člověk, dávalo se jíst zvířatům, a to i lesním. Zdobily se různě stromy. Ne uříznuté, ale živé, pěkně venku. Zavěšovaly se na ně zejména lesní plody. Jako díky Matce Zemi a jako prosba, aby lidé zimu přežili. Takže jakýs takýs úplatek.
Sluneční bůh, u Slovanů Dažbog, se o zimním slunovratu rodí jako dítě, během jara dospívá, o letním slunovratu nabude vrcholné síly a začíná postupně stárnout, okolo Dušiček umírá a odchází do podsvětí, aby se zase narodil jako dítě. Celý příběh se opakuje, stejně jako roční cyklus. U seveřanů se Bohyni narodil v den slunovratu syn Belen, který měl nahradit starého Boha. Slovo bel znamenalo světlo. Bůh Belen není nikým jiným než Bohem světla. Zplodil jej Cernunnos s trojjedinou Bohyní (panna, matka a smrt).

Důležitými rostlinami zimního slunovratu byly cesmína, břečťan a jmelí. Více o slunovratových rostlinách najdete zde Slunovratové rostliny

Dalším prvkem z říše rostlin bylo březové poleno. Ozdobilo se, spálilo a popel se přidal do krmiva hospodářským zvířatům, aby se jim vyhnuly nesnáze. Koze se dávalo jablko, aby měla sladké mléko.
Germáni zasvětili tento den Wotanovi, bohu Slunce. Jako uctění Wotana se do domu nosily větvičky nebo stromky a na jejich vrcholy se připevňovaly hroty kopí, které symbolizovaly oštěp Gungnir. Na stromek či větev, která představovala Yggdrasil, se pak věšely různé obětiny pro bohy.
I pohané měli tradici „vánočního“ stromku. Stromeček visel nad jídelním stolem špičkou dolů.

Během Slunovratu bylo možné komunikovat se zemřelými, hranice mezi světy se ztenčila. Také proto, se na dveře věšely cesmína a jmelí, které chránily před nezvanými hosty. Přání a kouzla vykonaná v tuto dobu měla vysokou účinnost, stejně jako různá věštění budoucnosti se těšila oblibě právě proto, že v tuto dobu měla zvláštní význam a šlo nahlédnout do budoucna velmi detailně. Sny, které se zdály v období Slunovratu, se vyplnily. K oslavám patřila hostina. Jedlo se maso, ořechy, koláče a další. Tradovalo se, že v den Slunovratu by se měl člověk pořádně pomilovat, najíst a napít, až padne pod stůl.

V naší čarodějné domácnosti najdete prvky obojího. Ráno vstávám hodně brzy, abych stihla vyjít na kopec a přivítat Slunce. Také je to jediný den, kdy věštím z Run. Po zbytek roku jsou ukryté ve vaku a čekají na Slunovrat. Jakmile se začíná o slovo hlásit den a první paprsky rozrazí tmu, začínám modlitbou a zaříkáním za ochranu životů těch, které nosím v srdci. Poté se vydám nasypat do krmítek.

Půst se snažíme držet. Avšak nějak to nehrotíme. Večer zasedáme ke slavnostní tabuli. Proslov začíná slovy: „Letos vážně….“ a končí výbuchy smíchu, protože vždycky se něco semele. Buď hoří ubrus, nebo někdo svrhne dekorace takovým způsobem, že po roztříštění ozdob vypadá náš příbytek jak po náletu stíhacích bombardérů. O tom někdy jindy v samostatném článku. Teď vás nechám vážně rozjímat o tom, co vlastně Vánoce jsou.