Čarodějnické čarování

Noc z 30. dubna na 1. května máme spojenou s pálením čarodějnic. Tato noc je známá jako Filipojakubská či Valpružina. Dle pověstí se slétaly čarodějnice k rejdění a sabatům na prokletém místě. Například vhodný byl šibeniční vrch, popraviště, místa, kde se stal významný mord.

Údajně se scházely proto, aby zde kuly pikle, očarovávaly dobytek a lidem páchaly všelijaké nepravosti. Po inkvizičních procesech se na vyvýšených místech zapalovaly ohně jako ochrana před uřknutím a zlými čáry čarodějnic. Později se zapalovala tzv. smolná košťata. Hořící se vyhazovala do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc. Popelem se malovaly čáry nad vchodovými dveřmi jako ochrana příbytků, sypalo se pole, aby dobře plodilo a vyhnuly se mu pohromy. Postupem času se den pálení čarodějnic přetvořil až do dnešní podoby, kdy se vycpávají a zapalují figuríny demnostrující baby jedu, pořádají se průvody v maskách, opékají buřty a zahajuje grilovací sezóna.

Prapůvod tohoto svátku sahá do období, kdy naše území obývaly kmeny Keltů. Slavil se svátek Beltaine, svátek ohně a světla, začátku světlé poloviny roku, svátek boha Bella. Uzavíraly se brány do zásvětí, kam se navracely zbloudilé duše.

Vpředvečer se zapalovaly ohně a prováděly se ohňové rituály. Mezi dvěma ohni, černým a bílým, se proháněl dobytek, který byl po zimním období vypouštěn na venkovní pastvu. Ohně sloužily k jakési dezinfekci a zbavení parazitů. Očistnou funkci poskytovaly ohně i lidem. Odvážnější jedinci ohně přeskakovali, ti méně odvážní probíhali mezi nimi.

Vrcholilo hlídání Májky. Mladíci se snažili příliš neopít, aby Májku ustrážili. Poničení či odcizení přivolávalo na vesnici pohromu a bylo velkou ostudou. Více o Májce najdete zde: Hody, hody doprovody

Svátek se slavil po několik dní. Během května se také konaly tzv. svatby nanečisto. Pár se oddal. Platnost sňatku trvala do příštího Beltaine. Kdy sedvojice rozhodla, zda bude pokračovat ve svazku manželském či ne. Před oddávajícím si dal pár podmínky, které musí druhý dodržet. Například, když chtěl mít muž víc manželek, musel s tím faktem svou choť obeznámit. Pokud souhlasila, její mínus, pokud ne, nevěra mohla být důvodem ke zrušení manželství. Více manželů mohla mít ale i žena.

V keltské společnosti vládla rovnoprávnost. Dnešní feministky by zřejmě jásaly nadšením. Muž i žena si byli rovni naprosto ve všem. Manželství nanečisto se mi zdá jako fajn nápad. Pak prý, že svatba v máji…. Bohužel si dnes manželství nanečisto vyzkoušet nemůžeme.

Ale můžeme si vyzkoušet ohňovou magii.

Budeme potřebovat dvě zabezpečená ohniště, abychom zabránilil požáru. Ohniště nejlépe ohraničíme kamenným kruhem. Vybereme místo, kde nebudeme rušeni a kde pochopitelně rozdělání ohňů nebude vadit. Sesbíráme devět druhů dřeva po dvou kusech. Každý z ohňů se zakládá       z devíti druhů dřeva. Oheň by měl obsahovat březové polínko a dubové, zbytek druhů je volitelný. Dřevo na přikládání, březovou kůru na rozdělání ohňů, zapalovač či sirky, černý fix, dva kusy papíru pro každého účastníka, víno a samozřejmě jak u keltských svátků bývá – dostatek jídla a pití.

Bílý oheň zapaluje žena a černý muž. Když už nám pěkně ohýnek plápolá, vezmeme fix a dva kusy papíru. Na jeden papír napíšeme vše, čeho se chceme zbavit. Počítáme kila, vypisujeme choroby, dluhy, těžkosti                a příkoří. Papírek poskládáme do harmoniky a upálíme v tzv. černém ohni. V něm se pálilo vše staré, nepotřebné. Samozřejmě se nemohli pálit lidé, nepřátelé, zaměstnanci finančních úřadů, příbuzní, ale například nepotřebné oblečení, staré kusy nábytku, které mohou být zlikvidovány ekologickým ohněm.

U nás se obnošeného ošacení, které nemůže sloužit už ani bezdomovcům, zbavíme tak, že z nich ušijeme figurínu čarodějnice, kterou pak do ohně vhodíme společně s popsanými lístečky. Když jsme se zbavili všeho starého, nechtěného, můžeme přijít k čárám a márám na získávání.

Opět vezmeme papír a fix a sepíšeme, co naopak chceme získat. Peníze, práci, lásku, přátelství, dům, dovolenou v Karibiku…Poskládáme harmoniku a tentokrát vhodíme do bílého ohně. Rituál dokončíme lokem lahodného vína a pak už jen jíme, tančíme, zpíváme a zkrátka se bavíme.

Druhý den se nezapomeneme sehnat protějšek a políbit pod rozkvetlým stromem, aby láska neuschla a ženy zůstaly krásné.